Veřejná služba

Zákon, který se podařil.

Často si stěžujeme na různé zákony, nařízení a ustanovení, kterými nás naši zákonodárci  obdařují a zapomínáme je také za ledacos pochválit. V poslední době vzrůstá nezaměstnanost, uchazečů o práci na pracovních úřadech přibývá.   Zejména pro ty, kteří jsou za polovinou zaměstnaneckého věku, je stále  obtížnější získat novou práci.  Dávky v nezaměstnanosti jsou přiznávány, nemohou se samozřejmě rovnat platu a činorodému člověku záhy  chybí práce, činnost a často postupně ztrácí i sebevědomí.  Pokud  práci nezíská ani po půl roce, dávky se snižují. A do toho vstoupilo uzákonění veřejných služeb, kdy dávka se nemusí snížit, když se nezaměstnaný „dávkař “ přihlásí k veřejné službě, k činnosti ve prospěch svého města, své obce. Ve městě Sokolov bylo těchto lidí před čtvrt rokem kolem 200. Pracují na různých místech, tam, kde je to ve městě zapotřebí, kde je to účelné.

I nám, Chráněnému bydlení Sokolov, nabídl sociální odbor města možnost použít služeb některých uchazečů, kteří by v rámci vždy jednoho měsíce odpracovali u nás 20 až 30 hodin. Rozvažovali jsme – provozujeme naše zařízení již deset let, je zapotřebí malovat společné prostory i byty, ledacos opravit, věnovat se zeleni, úklidu velkých prostor kolem celého objektu – na to přece sami nestačíme! Nemáme uklízeče, zahradníka a žádný pomocný personál. Technické služby k nám mají daleko, travnaté plochy sekáme vlastními sekačkami. Máme květinové záhony, desítky keřů o které se staráme spolu s klienty nebo i ve volném čase. Zato nám ředitel technických služeb přidělí každý rok potřebné množství zeminy. Na všechno ale nestačíme. Pracovní síly potřebujeme. Souhlasili jsme a v průběhu  měsíce června u nás postupně po týdnech nastoupilo celkem 18 lidí. Zájemce jsme po vzájemné dohodě rozdělili do týdenních skupinek, pokud možno vždy na takový úsek, ke kterému má každý z nich bližší vztah, který zvládne. To se opakovalo v červenci i v průběhu srpna. Činnost je vytipována zatím až do konce roku, protože přibudou podzimní a zimní práce. Někteří z těchto pracovníků obsluhovali ochotně také znovu otevřenou a tolik potřebnou bývalou sběrnu  upotřebených oděvů, která bude zprovozněna opět v polovině  září. Pomáhají nám v organizační práci, v pochůzkách, podle potřeby doprovodí klienty  na nákup, ve volných chvílích s nimi pracují i ve výtvarné činnosti. Jsou vymalované chodby, každý měsíc se vymaluje a pečlivě vygruntuje  další byt, na to už  je zaběhlá jedna osvědčená parta. S pomocí několika fachmanů byla ve skladě zřízena potřebná dílnička s použitím starého nábytku, s řadou zlepšovacích nápadů. Počátkem září slavíme desetileté činnosti, už teď se můžeme chlubit stále udržovanou rozkvetlou zahradou,  truhlíky v oknech, vzorně uklízeným okolím objektu. Klienti spolupracují, přijdou tak do styku i s jinými lidmi, nežli jsou asistenti a pracovníci v Bydlení, poznávají problémy lidí „zvenku“ a ti se zase seznamují s problémy lidí, kteří vyrůstali v ústavech, bez rodin a podobně. Vzájemně se všichni obohacujeme poznáváním jiného prostředí. Máme uzavřenou smlouvu s Městským úřadem a na druhé straně každý měsíc uzavíráme smlouvy se všemi těmito pracovníky, hodiny ve vzájemné spolupráci s nimi přesně evidujeme. Shodně konstatujeme, že žádnou svěřenou práci neodbudou, naopak, často přijdou s vlastní iniciativou a novými nápady.  Jak řekl Jan Werich „panuje zde činorodý duch“. Vyžaduje to samozřejmě dobrou organizaci a spolupráci u nás, kterou zajišťují zejména dvě naše pracovnice.

Přejeme městu a všem organizacím, které nezaměstnaným lidem dávají příležitost k činnosti v rámci veřejné služby, aby měly tak dobré zkušenosti, jaké máme my a všem těmto pracovníkům přejeme, aby ještě dostali příležitost ke startu do dalšího řádného zaměstnání. Jsme přesvědčeni, že zkušenosti, které budou mít z činnosti ve skromné humanitární neziskové organizaci, zúročí v budoucím zaměstnání a v životě.